Akce

Datum: 21.2.-24.2. 2012

Účastníci: David Hynek

Lavinový výcvik kynologů HZS

Začátkem února jsem dostal pozvání na instrukčně metodické zaměstnání (dále IMZ) pořádané Generálním ředitelstvím HZS pod vedením lektora služební kynologie Gustou Hotovým. Tento IMZ byl zaměřený na „lavinový výcvik“ , ale v trochu jiném podání, než ho známe z našich akcí. Termín této akce byl stanoven na 21.-24.2.2012 v pohraniční obci Klíny v Krušných horách. Na cestu jsme se s Maxem vydali již v dopoledních hodinách. Auto bylo zarovnané až ke stropu. Nechtěl jsem podcenit plánovaný výcvik, předpověď počasí nebyla zrovna ideální, instrukce zněly „připravte se na několikadenní nasazení a plnění různých úkolů v jakémkoliv počasí a denní dobu“. Cesta nám pěkně utíkala. Tentokrát s námi jel i kolega jako figurant, tak jsme ho alespoň mohl seznámit, co ho asi čeká (teď už mi z auta neuteče). Do Litvínova bylo pěkné slunečné počasí, ale to bylo naposledy, kdy jsme slunce v tomto týdnu viděli. Při vyjíždění do hor se vše otočilo, vítr, sněžení. To se následující den změnilo na déšť, který nás pronásledoval po zbytek týdne. Ubytování bylo v bývalé hájence v takových polních podmínkách (jeden záchod a koupelna na 20 lidí, malá kuchyňka, ale důležité bylo, že tam bylo teplo). Ale to teplo jsme si užívali jen mi lidi. Psi museli zůstat v autech. První den nás po přivítání a ubytování čekala příprava úkrytů. Gusta měl předpřipraveno několik děr bagrem a my je museli dodělat. Hloubka byla závislá na sněhové pokrývce (od 1m do 2m). U země jsme vyhrabali jeskyňky pro figuranty, kteří tam museli vydržet i několik hodin. Takže ne jeskyňky, ale jeskyně. Za figurantama se pak zaházela vstupní díra a bylo připraveno. Ale to zahazování bylo až další den. Ve středu se začalo ukrýváním figurantů, u kterého jsme my psovodi již nebyli. Byli jsme nasazováni na různé úrovně obtížnosti dle zkušeností psa s tímto hledáním. My s Maxem šli nejprve na 2 lehčí úkryty v hloubce cca 1m. S těmi si Max poradil dobře. Když jsme se trochu rozcvičili, tak nás čekal přesun ke vzdálenějším úkrytům doprovázený plošným hledáním a zakončený hledáním osoby ve 2 m hloubce pod uježděným a již promočeným sněhem. Část přesunu byl uskutečněn pomocí čtyřkolek, ale psi museli po svých, tj. 2km hlubokým a mokrým sněhem. Po tomto přesunu byl čas na odpočinek asi 5 min a následovalo hledání v lese a pak již zmiňovaná „lavina“. S plochou si Max poradil poměrně snadno. Horší to bylo na lavině. Pachu z tohoto úkrytu moc nebylo, tak si s tím nevěděl rady. Sice měl hned na začátku snahu hrabat na správném místě, ale moc mu to nepomohlo. Po dalším prověřování místo opustil do přilehlého lesíka, odkud měl snahu navětřovat. Po pár minutách jsem viděl již jeho beznaděj a začalo tam být i riziko možného falešňáku. Než abych ho nechal špatně označit, raději jsem mu pomohl s označením na správném místě. Pro první den to ale nebyl konec. Večer jsme měli hledací trojkombinaci v okolí hájenky, kde jsme bydleli. Nejprve krátké plošné hledání, potom byla malá sutinka a zakončené to bylo lavinou. Naivně jsem si myslel, že nic horšího nás nečeká. Tento večer jsme měli ještě rozhor dnešních prací a instruktáž na následující den. Ve čtvrtek se mělo začít již v 8 hod dopolední částí. 4 stanoviště, přesun pomocí vrtulníku a čtyřkolek. Jak to ale bývá, člověk míní, příroda mění. Od rána byla na Klínech hustá mlha, takže vrtulník nepřiletěl. Takže přesun mezi stanovišti byl pěší nebo na čtyřkolkách. Časový harmonogram se nestíhal, tak se každému nepodařilo projít přes všechny stanoviště. Následoval pozdní oběd a dle plánu měl následovat přesun cca 5 km, z toho na prvním kilometru mělo být převýšení asi 300 m a k tomu hluboký a mokrý sníh. Na trase nás měla čekat 2 stanoviště s hledáním. Po jídle jsme dostali informace, že pro časový skluz tento přesun rušíme a že máme 2 hod na odpočinek a večer odjezd na sutinové hledání do Mostu. V Mostě jsme byli rozděleni na 2 týmy. 1 tým měl za úkol prohledat kus lesa s několika rozbořenými garážemi. 2.tým měl prohledat 3 domy. Pak se skupiny vystřídali. Tento večer měl Max trochu smůlu. V lese si do tlapy nejprve píchl drát a na sutině si poranil druhou nohu. Naštěstí to nebylo zase tak vážné, ale pro zbytek večera měl už padla. Měl být takový klidný den, ale změna je život. Ten čtvrteční přesun nás neminul. Jen byla trochu víc pozměněná trasa a počet stanovišť. Trasa měla těch slibovaných 5 km s jedním velkým hledáním, při kterém jsme museli nalézt 7 osob. Trasa vedla přes chatovou osadu, les a louky. Sněhu bylo pořád dost, ale byl promočený a dost se bořil. My jsme chodili se sněžnicemi, ale psi měli smůlu. Museli si pomoc svoji silou. Nám se podařilo nalézt všech 7 osob (pod sněhem, v budovách, pod stromem či ve studně. I přes to se nám podařilo trasu zvládnout i s kolegou za necelé 2 hodiny. A to už byl opravdu konec IMZu. Už se jen sbalit, rozloučit a hurá domů. Ale ne na dlouho. V nejbližší době nás čeká IMZ pro atestované sutinové týmy.

David Hynek

Datum: 8.2. - 12.2. 2012

Účastníci: Psovodi ZBK Pce, Praha, MSK, ZLK, KZJ ČR,SDH Hejnice a další

S dovolením přebírám na náš web bleskovou reportáž Soni Šabacké.... Musím předeslat, že dík za úspěšně zvládnutou akci patří především Ivě Drbohlavové a "domorodcům" Radce Víznerové a Ivinému "zázraku" kolegovi Martinovi, kteří nám pomohli se vším důležitým a bez nich by to rozhodně nebyla taková paráda :-) DÍKY MOC a doufám, že jsme se neviděli naposled!!Také musím zmínit , že proběhla beseda, či spíš představení možností, jak lze také pracovat na poslušnosti.Soňa Š. to ve svém příspěvku nezmiňuje, protože to byla právě ona, kdo nám představil nejnovější trendy a fígle.DÍKY MOC Soni! Tak a nyní čtěte,ti co jste se účastnili, vzpomínejte, a ti co tam nebyli, záviďte :-)

Když nám mailem přišla pozvánka na soustředění pardubické brigády , zdálo se mi to daleko, ale lákala mě lokalita a hlavně náplň akce. Pardubická brigáda je známá svým zaměřením na praktickou stránku záchranařiny, už jejich meetingy měly dobrou tradici a náboj v době, kdy v republice nic podobného nebylo. A protože doba od středy do neděle obnáší jen 2 pracovní dny a přitom to není na otočku, bylo rozhodnuto. Nakonec z naší organizace jeli 4 psovodi, já, Radka Volná, David Volný a Regina Samlíková. A samozřejmě děti, které měly v tomto týdnu jarní prázdniny. Cesta k Liberci po dálnici je pohodlná, jen posledních pár km směr Roudný připomínalo hory. Ubytováni jsme byli v penzionu u Peštů, čisté moderní pokoje, velká společenská místnost s krbem a kuchyňkou a hned za domem cesta na venčení a les. A chata plná kolegů z pardubicka, zlínska, severní moravy, Prahy,a možná ještě další, u kterých jsem nezjistila, kam patří. Program byl bohatý. Domluveny byly terény na plochy – klasický les, rokliny, skály a to vše ztíženě těžkým zmrzlým sněhem. Cca 8 km od penzionu sutiny, starý statek, rozhodně slušná sutina na nejméně 1 trénink. V dosahu pěšky bylo i dostatek lavinových polí s pokrývkou do půl metru sněhu. A malé vyšlapané místo na trénink poslušnosti. Každý večer byl připravený díky Kláře Kmoníčkové zajímavý program. Jeden z večerů byl věnován přípravě svalů a kloubů psa na následující zátěž – formou jednoduché rehabilitace. Další večer jsme si promítali prezentace věnované strategii vyhledávání v ploše a poslední večer nám Robert vysvětlil orientaci v mapě a práci s gps v terénu. Vysvětlil je silné slovo, já jsem se naučila gps zapnout a orientovat se v základním menu :))). Kromě práce někteří jezdili lyžovat, chodilo se na výlety, hráli jsme karty, dokonce probíhala výuka angličtiny :). Syn Pavel se tentokrát zapojil i jako figurant, každý den se ztrácel Kvínce v lese, a vymýšlel různé úkryty, nechal se dobrovolně zahrabat pod lavinu a poslední den nám pomohl jako jedna ztracená osoba v krmelci při praktickém vyhledání. Pro Kvínku byl pohyb v tomto druhu sněhu hodně obtížný, ale jednu malou práci denně a spoustu vycházek po cestě zvládla. Erník kromě vyhledání v ploše navštívil i sutinu, kde se mu dařilo a štěkal hlavně na spodní úkryty. Seznámil se se záhrabem na sněhu a absolvoval jednu poslušnost. Poslední den jsme se věnovali tréninku navětřování a pásování. Navzdory věku a nezkušenosti dokázal přirozeně nasát osobu na 50 m a to byla taková poslední opravdu třešnička na dortu tohoto soustředění. Díky sluníčku jsme zimu nevnímali a sněhu jsme si užili dosyta. Velký dík patří organizátorům z Pardubické brigády, hlavně Kláře Kmoníčkové.

fotky od Soni:

http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Lavinovo-plosne_soustredeni_Cesky_raj_2012/

fotky od Martina B.:

http://sar-dog.rajce.net/Zimni_soustredeni_zachrannych_psu_Cesky_raj_2012

Klára