Akce

Datum: 17. - 18.10.2008

Účastníci: Klára

Do Litvínova jsme se vydali pro jistotu už večer před,takže sraz v 8 hod ráno nebyl tak náročný. Po prezentaci a administrativních úkonech jse dostali zadání prvního úkolu. Tyto atesty jsou připodobněné pátrací akci v horách a bude se tu jednat o vyhledání ztracených a vysílených turistů. Nás tedy čeká nejprve přesun 2 km na čas na místo prvního nasazení ( po asfaltové cestě do mírného kopce) ,s sebou samosřejmě vše, co potřebujete na přežití do druhého dne v polních podmínkách.

Na první úkol jsme nastupovali po dvojicích z losování a byl pro každého psovoda takovýto: prohledat 1 km dlouhý úsek o šíři cca 50 m,v limitu 40 min, který však byl vedený strmým kopcem porostlým velmi neprostupnou mlazinou smrků, ostružin a ještě místy pokrytý pokácenými stromky. Pohyb člověka v první třetině mého prostoru podle GPS značil hodnotu zhruba 1 km/hod.Bylo nutné najít a zaznamenat polohu , nacionále atd. celkem 4 pohřešovaných, každý psovod měl ve svém úseku 2, což ale dopředu samosřejmě nikdo nevěděl.

S jazykem na vestě, propocená od hlavy k patě, ale s příjemně naladěným psíkem, jsem dobíhala do cíle a předala polohu a jména dvou osob, které jsme v terénu našli. Sláva, víc toho tam nebylo, vešli jsme se bez problému do čas.limitu, pokračujeme tedy do další části - noční práce.

Na noc jsme nastupovali ve stejném pořadí, pouze seškrtaném o ty, kteří v denní části neuspěli.My jsme byli zhruba v polovině účastníků. Zadání úkolu - najít a vysílačkou hlásit jména 4 pohřešovaných osob v v terénu zhruba 200 x 200 m v porostu mladého, hustého lesa v limitu 25 min. Terén zahrnoval i pás za plotem obory a za hraničními cestami.Jelikož čekali všichni psovodi na stejném místě,počet a umístění pohřešovaných osob se bude měnit podle uvážení komisaře.Po návratu každého psovoda tedy logicky následoval popis jeho nálezů, s tím, že nikdo nevědel, zda- li úkol splnil, či nikoliv. Do doby,než jsme vyrazili hledat my, nenašel nikdo všechny 4 osoby.Zdálo se tedy jasné, že je to zkouška odolnosti, a na nás je rozhodnout, zda- li ještě hledat, či je terén před vypršením limitu s nálezem 3 osob už prohledaný.Pustili jsme se do hledání a Simon během prvních 15 min nalezl 3 osoby.Zbývala mi ještě menší část neprohledaného prostoru a tak jsem si řekla, dojdeme v klidu na konec a tam se rozhodnu co dál. Za pár metrů však Simon začal větřit a tak si říkám,(nahlodaná předešlými výsledky) že to asi bude někdo mimo náš úkol. Ale nechávám jej pracovat a on rychle běží směrem k plotu obory. Snaží se dostat dovnitř, ale nejde mu to a tak běhá nahoru a dolů na asi 10 m úseku.Já našla ve vysoké trávě v jednom místě díru po ulomeném prknu a poslala jsem jej tamtudy dovnitř. Za pár sekund značil další osobu.Zbylo mi sice ještě 5 minut, ale nálezem 4 osoby považuji úkol za splněný a končím práci.Později se ukázalo, že máme pravdu a navíc jsme jediný tým, který v noci dokázal najít 4 osoby. Všem ,kteří měli v prostoru jen 3 osoby jsme tak nechtěně připravili krušné hodiny čekání na výsledek.

Kolem 3 hodiny ráno proběhlo vyhlášení výsledků a pro nás to znamenalo jediné : MÁME SPLNĚNÝ ATEST PRO PLOCHY !! Během další hodiny následoval úklid nocležiště a přesun účastníků dodávkou HZS na místo ranního srazu a po úvaze každého, buď spánek či jízda domů.

Organizátorům atestu myslím nejen já moc děkuji za to, že místo přenocování bylo výtečně zajištěno místním HZS , jejich stanem a kontejnerem pro nouzové situace, který nám dal k dispozici i lehátka a deky. Panující sychravé podzimní počasí jsme tak mohli částečně strávit v příjemných podmínkách s kelímkem teplého nápoje dle vlastního výběru.

Klára

Datum: 26. 10. 2008

Účastníci: Hanka Loužilová

V neděli 26.10.2008 krátce po půl osmé ráno vybuchl plyn v prvním patře obytného domu ve Střelecké ulici v Hradci Králové. Podle aktuálních informací jedna žena zemřela, dalších šest je zraněných. Mě zavolali složky HZS v Praze , zda mohu pomoci. Přijeli pro mě v 8.15h hasiči z Pardubic a odvezli na místo výbuchu. Po prohledání bytů Nellou, jsem konstatovala, že na místě už další člověk není.

Hanka L.

Datum: 13. 09. 2008

Účastníci:

..aneb o jednom neuskutečněném mítinku a o jednom povedeném závodě.

Ač v sobotu bylo třináctého, tak pro mě to byl dobrej den, protože jsem konečně prvně ve svým psím životě dosáhnul na bednu a všem tak dokázal, že nejsem takovej moula, jak o mně říkají. Ale abych začal od začátku. V onu sobotu měli páníčci jet pomáhat na nějakej mítink do Pardubic, jenže se nikdo nepřihlásil a tak místo toho že budou brigádní závody a že my budeme závodit. Když se to dozvěděla malina, tak se podělala strachy (nevím, jestli z informace, že bude slaňovat nebo jestli si vzpomněla, jak ji při výběru terénu rvali bez žebříku na půdu, kde musela sama ve tmě hledat figuranta a pak ještě ta cesta dolů) a bylo jasné, že pojedu sám (no vlastně s paničkou). V sobotu ráno se páníčci navlíkli do červeného, nasedli jsme do auta a vyrazili. Na Žižkově nastoupili Kubalovic holky a pak jsme už nerušeně pokračovali do Pardubic.

V kasárnách na Hůrkách nás páníček vyklopil a i s autem zmizel. Než jsem stačil zjistit, co se stalo, byl zpátky a přivez Zuzku s tím protivným pyrenejákem a tím ještě jankovitým štěnětem – mudinou. Ale neměl jsem čas to komentovat, protože už byl nástup a začali nám vysvětlovat, co se nebude či bude dít. A pak už to začalo. Šli jsme pouze za roh a tam už na balkoně byli nějací chlapíci a cosi se tam dělo. Koukám, že tam je choďák Orin se svou paničkou a nahoře něco kutí. Najednou ona přelezla přes zábradlí, kterého se křečovitě držela a ti chlapi začali strkat Orina za ní přes to zábradlí a pak ho pustili – v té chvíli se mi málem zastavilo srdce – fakt jsem měl o něho strach. Ale on nespadl a zůstal viset v takový divný tašce ve vzduchu. Později jsem se dozvěděl, že to byl postroj a že ho panička měla připnutého karabinami na nějakém sedáku. A pak začali lézt po zdi dolů. Chtěl jsem se ho zeptat, co to mělo znamenat, jenže jsem to nestihl, protože mně panička už táhla pryč. V duchu jsem ji pochválil – nebylo to nic, na co bych se chtěl celý dopoledne koukat – ale ta pochvala byla předčasná, protože najednou jsem byl na tom balkoně já a začali mně oblékat do toho postroje a panička na sebe navlíkala taky nějaký kšandy se spoustou ok a karabin. Potom mně s tím postrojem připnuli paničce za záda a ona taky začala lézt přes to zábradlí a Ondra tam strkal mně. Byl jsem z toho tak vydřenej, že jsem na něj nestačil ani zavrčet ani ho kousnout. Bál jsem se, že mě panička neudrží a slítnu dolů. Pokusil jsem se zašprajcovat o střechu a okap, ale panička mě nohou odstrčila a já visel ve vzduchu. Panička se držela nějakého provazu a postupně jsme klesali. Když jsem zase stál nohama pevně na zemi, byl jsem nejšťastnější pes na světě (samozřejmě doma jsem pak malině vykládal o jaký suprový zážitek přišla). Jen jsme se z těch popruhů s paničkou vyvlíkli, už jsme museli k páníčkovi, kterej měl na starosti přímáček. V křoví se mi schovala naše Zuzka – tak jsem si to užil. Pak jsme se přesunuli do budovy, kde si na nás připravili schované osoby a jednu šoupli dokonce i do tmy. Když jsem si mohl konečně jít dáchnout do auta, bylo to príma a bylo mi fuk, co se kolem děje. Jak mi pak cestou na cvičák vykládala Fanča (to je ta beardedka), tak slaňování absolvovali všichni soutěžící a pak si to zkusili i pomocníci se svými psy. Přímáčky jsme dělali taky všichni a zatímco si zbytek zkoušel slaňování, tak ZZZka se přesunula někam na Spojil dělat stopy a moje panička jim je šla našlapat (proto jsem mohl v klidu odpočívat). Když se všichni lidičkové lana nabažili (no spíš hasiči, kteří to zajišťovali, museli jet svým kolegům vyzvednout obědy), nastal hromadný přesun na cvičák ve Spojilu, kde jsme měli absolvovat poslušnost a nějaké dovednosti. Nachystali nám kladinu, vysoký žebřík – respektive ta vodorovná fošna mezi žebříky – moc důvěry nebudila a jen jsem čekal, jestli pod Klářiným Simonem nerupne, ale vydržela to. Houpačka taky nebyla z nejfestovnějších, ale neměl jsem s ní žádný problém, tunelem jsem prolít jako vítr. Na závěr jsme šli doprostřed cvičáku a tam jsme se otočili a panička mě vyslala vpřed. Asi jsem měl skočit na ten stůl, co tam byl, ale mě se moc nezdál a tak jsem před ním zabrzdil a nejdřív jsem si ho prohlédnul. Všem to přišlo vtipné, jen panička byla bůhví proč nespokojená a musel jsem to absolvovat ještě jednou. Tak už jsem tam radši skočil, abych měl klid. Nebyl jsem ale sám komu se na ten chatrnej a kejvající se vysokej stůl nechtělo – jak jsem si všiml, i Simon měl opravný pokus.

Absolvovali jsme to všichni ZZZkáři i ZZP1káři. Na závěr nás odvedli zase doprostřed cvičáku, pomocníci nás chytli za obojek a páníčci odkráčeli na druhej konec, kde na nás začali volat. Na povel nás pomocníci vypustili a my jsme vyběhli. Vyrazil jsem jak bláznivá střela a jen po očku jsem koukal na Fanču vedle mě, abych s ní udržel krok. Jenže jak jsem po ní koukal, tak jsem si nevšiml svý paničky, přeběhl jsem jí a než jsem se vrátil, Fanča už byla u tý svý – prostě pech. Myslel jsem si, že už bude klid, počkáme, až dvounožci spočítají výsledky a pojedeme domů. Chyba úsudku, panička si usmyslela, že musíme vyzkoušet neobvyklé překážky, kterejch tu mají pěknou kupu. Tak jsem musel lézt po áčku ze sudů či z dvou žebříků, přeskakovat překážky z plotových polí či chodit po drátěnkách z postelí nebo plechovými koryty. Ale nebyl jsem v tom sám i ostatní páníčci své psí kamarády takhle honili. Naštěstí výsledky spočítali brzo (spěchali štěkat na nějakou svatbu) a najednou byl závěrečný nástup. Nejdřív vyhlásili ZZZka: 1. Iva s Oskarem, 2. Kristýna s Tjabem a třetí Robert s Billem. Pak už jsme přišli na řadu my. Nervy jsem měl napnutý jak špagáty, protože to četli od zadu: 5. Veronika s Orinem, 4. Dana s Fančou 3. Hana s Áťou (tedy se mnou), 2. Gábina s Genesis a vyhrála to Klára se Simonem. A pak, že jsem k ničemu – třetí místo je přeci pěkný ne? Pak si všichni lidičkové navzájem poděkovali – to už jsem se viděl v autě. Naštěstí ani mudě cestou neotravovalo a spalo a tak jsme dojeli v pohodě. Móóóóóóc se mi to líbilo a myslím, že i panička se mnou byla spokojená. Tak se mějte, pac a haf, haf, haf.

Pévépéčko Áťa neboli portugalský vodní pes Atakdále od Emy Destinové

Datum: 29. - 31. 08. 2008

Účastníci: hooodně..

aneb výcvikový víkend na Bílé Skále.

Poslední týden v srpnu se náš dvounožec z ničeho nic objevil doma už ve čtvrtek. Né, že bych ho neviděla ráda, ale připadlo mi to divné. Málem jsem se vám zapomněla představit – jsem desetiletá fena polského nížinného ovčáka a jmenuji se Eclair (to je prej francouzsky blesk - a to já teda nejsem, protože už od dvou let mám potíže s kloubama), ale odjakživa mi říkají Klérinka. Jsem už v psím důchodu, to kvůli těm nohám a když je změna počasí, tak se mi nechce chodit vůbec. Ale abych pokračovala ve vypravování. Jenže to nebylo všechno, taky se tu objevila Zuzka s Pepou, Bobešem a mudinou – to není závodnička, ale Zuzčino nové štěně – a navíc ještě obrovská ohařka – Pepova Aerin. Všichni dvounožci se pak začali domlouvat, jak prej to bude s tím odjezdem a tak. Myslela jsem si, že někam jedou a těšila jsem se jak se doma v klidu vyspím. Jak jsme se mýlila! V pátek od rána bylo rušno, dvounožci nosili na hromadu různé vaky a saky i paky, prostě doma narůstala obrovská kupa věcí. Po obědě to začali rovnat do páníčkova auta, potom páníček i všichni nahoře jmenovaní vetřelci nastoupili a odjeli neznámo kam. Za nějakou dobu se objevila panička a později taky malý dvounožec Samuel. Šli jsme na procházku a po návratu místo, aby nás nakrmila, tak zas chystala nějaký věci. Ani nevím jak to dlouho trvalo a objevil se páníček s autem. Když do něj šel dát i můj pelech, pochopila jsem, že i já po dlouhé době někam pojedu. Řeknu vám, že se mi vůbec nechtělo, ale copak jsem si mohla vybírat. Do kufru postupně ještě nastoupila Abyna, Áťa a Lívinka – to je lhasanda ještě starší než já (a od května u nás bydlí- přestěhovala se sem od babičky ze Zlína) – Bobeš si prej s ní jako malej hrál. Já už jsem jí nezažila, jen její mámu a tu jsem musela poslouchat, ta nás stavěla do latě všechny – teda dokud ještě mohla.

Na Bílou Skálu jsme dorazili za tmy, tak už jsem z toho moc neměla, jen jsem si na procházce trochu počmuchala, ale taky nic moc, protože, dvounožci spěchali na nějaký to jejich tlachání – říkají tomu porada, kde se domlouvali co a jak druhej den. Musím uznat, že tam byl úplně jinej vzdoušek než u nás ve městě. Ráno jsem po vyspání byla plná sil. Brzo ráno nás panička vyvenčila, nakrmila, pak se nacpali sami a kolem deváté s Abynou a Áťou odešli trénovat do ploch. My s Lívinkou jsme měli důležitější úkol – hlídali jsme jejich věci v chatě – a jak byli všichni fuč, tak se v pelechu móóóc dobře spalo, chci říct hlídalo. Vyhledávání v lese prý bylo úspěšné - to asi ani Áťa ani Aby nikam neutekli. Po obědě bylo polední volno – to se mi moc líbilo, protože panička se natáhla na sluníčko na celtu a my s Lívinkou jsme nemusely být uvázané a mohli jsme se courat po place, a že tam bylo zajímavejch pachů. Někteří dvounožci šli kamsi do vsi na oběd a pak tam prej házeli sudama – ty lidi maj divný nápady. Mezitím zase místní přivezli plnej vozejk krámů, z kterejch se nakonec vyklubaly překážky. Nějak to tam poskládali do sebe a rozmístili po place. Nedalo mi to a tak jsem si zkusila houpačku a kladinu – to ještě zvládnu a jinak jsem se koukala, jak se s tím ty ostatní psi mořej. Docela mně pobavila ta partička dvounožců s takovejma černejma obtloustlejma obludama (páníček mně pak poučil, že nebyli obtloustlí, ale svalnatý a že to nebyly obludy, ale rotwajleři a dokonce tvrdil, že to je taky psí plemeno). Když jsem ale viděla, jak jim ty překážky dělaj potíže, tak mu stejně moc nevěřím. Přeci když jsem to zvládla já – důchodce a ještě při svejch zdravotních potížích, tak to musí dokázat každej pes. Pak tam ještě psům nasazovali náhubek a takovou divnou botičku a nosili je na vozejk a vozili je po louce. Nebudete tomu asi věřit, ale tohle blbnutí jim vydrželo až do večera. Po večerním venčení dvounožci šli k ohni a zas tam určitě řešili ty jejich strašný problémy s naší výchovou. Ještě že jsem to nemusela poslouchat. Ani pořádně nevím, kdy se vrátili do chatky. Ráno šli někteří na stopy a potom do terénu, ale ti naši už naložili nějaké věci do auta (nás důchodkyně tam ale nechali), naložili Zuzku, Pepu, jejich tři psy, Abynu, taky panička se Samem a s Áťou s i vlezli k cizímu chlápkovi do auta a všichni zmizeli. Měla jsem strach, že nás tu nechali, aby se nás zbavili, ale panička, Áťa i Sam se vrátili a pévépéčko nám říkalo, že byli kdesi v nějaké sutině si zaštěkat a odtamtud páníček už vezl první várku rovnou domů. Když se vrátil, bylo všechno sbaleno a nachystáno – jen to naložit a jet. No nechtělo se mi, bylo tam nádherně, krásný počasí, my důchodci (já, Lívinka a Bobeš) jsme si na sluníčku prohřívali klouby, natáhli jsme do nosů spoustu nových pachů a máme i nový kámoše – třeba hned vedle nás byl takový veselý retrívr a ten si to taky parádně užíval. Móóóóóóóóc velký poděkování patří Lucce Zavoralový, že to vymyslela, zorganizovala a taky zajistila tak pěkný místo. Líp zakončit prázdniny snad ani nešlo – ještě klika, že nás důchodce neměl kdo hlídat, jinak bychom se tam ani nepodívali a tak krásně si to neužili. A co jsem slyšela kolem sebe, všem se tam moc líbilo a bylo jim líto, že to bylo tak krátký a že už se jede domů. Jeden pas odvedle říkal, že zaslechl, že snad za rok by se tam mohlo jet na celý týden, tak doufám, že se toho ještě dožiju. Jo a díky nám důchodcům jsme získali primát v nejpočetnější rodinné skupině – jen si to se mnou na závěr přepočítejte – čtyři velcí a jeden malej dvounožec, jedno štěně, tři aktivní psi a tři psí důchodci – to je dvanáct živých tvorů. Kdyby si to páníček dopředu spočítal tak jako já teď, tak musel vědět, že to nejednou tím svým autem nemůže odvézt a mohl si sehnat něco většího. Takhle se pořádně projel – ale zase viděl.

Mějte se!

vaše Eclair neboli zpomalený blesk

Datum: 09. 08. 2008

Účastníci: Hoodně lidiček :)

Ahoj.

Jmenuju se Abygalle Fany Eciloten, ale můžete mi stejně jako moji dvounožci říkat prostě Aby. Pro ty, co mně neznají, jsem skoro osmiletá fena belgického ovčáka malinois a patřím taky do tý vaší záchranářský brigády. Chci vám vyprávět, co jsem prožila v sobotu 9.srpna, to teda byla sobota!

Sotva se rozednilo, tak už ti mí dvounožci vstávali a začali být podezřele čilí. Když mně ještě za tmy vyhnali z gauče na procházku, bylo jasné, že se zase něco bude dít. Než jsme se vrátili z procházky, páníček měl nachystaný auto a hned nás s Áťou (to je můj spolubydlící ve vejběhu – důvěrně mu říkáme pévépéčko – to znamená portugalský vodní pes) nacpal do kufru a hned jak panička zavřela ty dvě psí důchodkyně, tak jsme vyjeli do neznáma – teda alespoň pro mně.

Když po pár minutách páníček zastavil a do kufru se začla cpát ta protivná uřvaná šedivá beardedka vod Kubalů, pochopila jsem, že zase jedeme někoho zachrańovat (samozřejmě cvičně). Jeli jsme asi hodinu a najednou jsme stáli u nějakého baráku a na jedný straně byla nějaká voda a na druhý obrovská louka. Hned jak nás dvounožci pustili z vodítka, tak jsme si ji šli s pévépéčkem prohlídnout. Dvounožcům se to z nějakého důvodů nelíbilo a furt pískali a něco řvali. Ale kdo jim má rozumět, když letí tryskem po louce. Když jsme se vrátili, šoupli nás do auta, otevřeli nám dveře a někde zmizeli.

Ani nevím, jak dlouho se motali u těch ostatních dvounožců, ale když se vrátili byla s nima Klára – to není fena, ale dvounožec ženského pohlaví, a je príma a vždycky pro nás vymyslí nějakou zábavu a schovávačky a tak. Drkocali jsme se po lesních cestách a jak jsem pochopil z jejich řeči, tak si prohlíželi stanoviště, kde budou ti závodící dvojice zatáčet na trase a páníčci by tam mohli zabloudit. Jo, že nevíte, jací závodníci, tak já vám to prozradím – byli jsme ve Stéblové a konal se tam závod o železného psovoda – ani nevím proč se to tak jmenuje, většina dvounožců mi spíš připomínala sochy z tvarohu. Pak jsme se zase vrátili k tý vodě a dvounožci šli chystat start a další nějaký věci, kterejm nerozumím.

Pak už se začali dít věci, dvounožci začali převlíkat do takovejch směšnejch malejch hadříků – říkaj tomu plavky – a houfovali se u tý vody. Tam bylo několik bójek – určovali prý vzdálenosti, které mí psí kolegové se svými dvounožci musí uplavat. Můj páníček jich několik vyfotil a vyzvedl mně z auta a že musíme na nějaké rozcestí, kde budeme všem ukazovat cestu. Jen jsme vyšli, začalo pěkně pršet – to mně tedy rozhodilo – představa, že budu ležet celý den někde v dešti – brrrrrrrrrrrrrrr. Naštěstí brzo přestalo a pak už nepršelo. Místo toho tam furt někdo lítal - nejdřív se všichni několikrát prohnali kolem na kole – teda dvounožci na kole a psi na vodítku u kola. Pravidla jsem moc nepochopila, protože někteří jeli mockrát (asi 4x) a někteří jen málo (2x), jen jsem slyšela páníčky jak říkali, že tam byli tři kategorie (jen doga ví, co to slovo znamená) pro záchranáře a dvě pro veřejnost. Když téměř kolem mého čenichu proběhl ten velkej uslintanej Simon (já ho teda nemám moc v lásce a nechápu jak si ta sympatická Klára mohla pořídit takovou obludu, když je tolik hezkejch maliňáků), tak jsem po něm vyjela. Sice jsem dostala od dvounožce vynadáno, ale ten jeho úlek stál za to a při každým dalším kole už se mi uctivě vyhejbal.

Ty větší psi byli dobří, ale ty mrńouse jsem docela obdivovala, na těch mrňavejch, křivejch nohách to musela být fuška. Pak se dvounožci začali objevovat bez kol – myslela jsem si, že je ztratili nebo, že jim je ukradli, ale ona to byla prý jen další disciplína – běh. Nakonec to všichni projeli i uběhli a já jsem se mohla vrátit do klidu a pohodlí auta – teda hned potom, co si se mnou páníček udělal dva jednoduchý přímáčky do lesa. Samozřejmě, že se za nějakou dobu vrátilo i pévépečko a taky Fanča (to je ta beardedka). Dvounožci pak počítali výsledky, povídali a chystali ceny a čekali na nějakého jejich velkého šéfa, co přispěl na ty dárky – snad prej samotný hejtman. Když to všechno spočítali, sepsali a nachystali, tak vyhlásili výsledky, hejtman předal ceny a rozhodčí jim promluvil do duše. Všichni byli rádi, že přežili, nakonec i já. Jen pévépečko, se celou cestu domů vyptávalo, co se tam dělo, protože on celou dobu na stanovišti spal a neměl ani zdání, co se kolem něj děje. Jak jsem slyšela od ostatních, všem se to moc líbilo, prej to bylo dobře zorganizovaný, ceny byly super a prý že za rok zase přijedou. Jen jedna věc mi vrtá hlavou. Proč furt mluvili o železném psovodovi, když kovový tam byli snad jen ty soudky na krmivo.

No uznejte, to byla vypečená sobota, co?

Mějte se.

Vaše Aby

Datum: 13. - 20. 07. 2008

Účastníci:

Lenka a Honza Žlábkovi, Iva Drbohlavová, Robert Zobač, Dominik Pospíšil, Zuzana Kohlerová, Kristýna Dostálová, Lucie Zaoralová, Robert Novák s rodinou, Hana a Jirka Večeřovi, Johana Polášková, Zuzana Večeřová a po chvilkách ještě mnozí další.

Po počátečních potížích s místem konání jsme nakonec zakotvili na našem domovském cvičáku ve Světlé nad Sázavou, kde bylo k dispozici celé zázemí, tzn. kryté kotce, překážky, klubovna, kuchyňka i sociální zařízení. Pro sutinové tréninky jsme měli k dispozici pět objektů: nevyužívaný kravín v Druhanově, rozpadající se zámeček v Kvaseticích, opuštěný statek v Krátké Vsi, nedokončená novostavba ve Světlé nad Sázavou a bývalá škola – zámek v Pohledu. Pro stopaře bylo v blízkosti cvičáku několik posekaných luk a zajímavých terénů je na Vysočině taky dost. Ubytováni jsme všichni byli ve vlastních stanech na cvičáku (jen Robert s rodinou bydlel v nedalekém hotelu a podle toho co vyprávěl, to byl také zajímavý zážitek).

V průběhu neděle přijela většina táborníků a tak hned v pondělí časně ráno několik nadšenců pod vedením Lucky Zaoralové vyrazilo na stopu, ostatní do sutin v Druhanově, kam je následovali posléze i stopaři. Každý absolvoval dvě kolečka a po návratu na cvičák si každý individuálně kombinoval překážky s poslušností. Tedy pokud se z oblohy zrovna nesnášel déšť. Na sedmou hodinu jsme se přesunuli do Krátké Vsi, kde druhé kolo probíhalo v šeru, což hlavně pro mladé psy byla nová zkušenost. V úterý byl na řadě zámeček v Kvaseticích a poničená novostavba nedaleko cvičáku ve Světlé. Středa byla zasvěcena odpočinku a protože nejen cvičením živ je psovod, přišlo na řadu poznávání okolí – nejprve jsme se vypravili do světelského podzemí, o kterém nám místní nadšenec nevšední láskou vyprávěl, jak ho objevili, vyčistili a zpřístupnili. Odpoledne jsme navštívili záchrannou stanici pro volně žijící živočichy v nouzi v Pavlově, kde se starají o zraněné a opuštěné živočichy – převážně dravce.

Ve čtvrtek jsme si zopakovali kravín v Druhanově a odpoledne byl na řadě Pohled a prostory v bývalého zámku – školy. Jedno kolo jsme absolvovali na půdě, která i pro zkušené psy nebyla jednoduchou záležitostí. Druhé kole proběhlo v tmě rozsáhlého sklepa. Na tento tréninky e k nám připojila i Klára,Dana Kubalová, Hanka Kouřilová a Gábina. V pátek dopoledne se přišly na řadu Kvasetice a odpoledne novostavba. V sobotu se vesele balilo a závěrečný trénink se uskutečnil během odjezdu domů v Krátké Vsi. Pravidelná každodenní práce přinesla své ovoce – na všech psech byl vidět pokrok kupředu a někteří se hodně přiblížili zkouškám. Poděkování patří všem, kteří se zasloužili o konání tábora, organizovali každodenní činnost a věnovali se začátečníkům a také světelskému cvičáku za poskytnuté zázemí.

Jirka V.

Datum: 24.7. 2008

Účastníci: Klára

Kolem poledne jsem byla telefonicky kontaktována PČR o možnosti pozvání na prohledávání hladin rybníků v okolí Petrkova. Jednalo se o zmizení asi 85 ti letého pána. Pozvání do akce bylo potvrzeno kolem 14 hod. Po příjezdu a seznámení se s okolnostmi se však akce vzápětí ukončila s tím, že pán byl nalezen v dobrém zdravotním stavu několik km od svého bydliště. Tato akce měla tedy šťastný konec a to je vždy to nejlepší.

Klára

Datum: 7. -8. 7.2008

Účastníci: Klára

V pondělí jsem jela na vyžádání HZS pomoci při pátrání na hladině Boleveckého rybníka v Plzni.Jednalo se o pátrání po zmizelé 20-ti leté ženě, kde byla velká pravděpodobnost,že se utopila. Ve spolupráci s psovodkou z Brna jsme začali se psy ze člunu prohledávat hladinu vytipovaného prostoru rybníka. Postupně jsme zaznamenávali do GPS body značení obou psů a určili nakonec místo, kde se podle nás tělo nachází. Pátrání jsme ukončili v 20 hod večer s tím, že ráno druhý den navedu pomocí GPS potápěče na místo. Tělo bylo nalezeno druhý den brzy ráno přesně v místě námi určeném. Z tohoto pátrání jasně vyplývá, že při práci na rozsáhlé vodní hladině je GPS navigace nezbytnou součástí a pátrání bez ní by bylo značně problematické.

Klára

Datum: 22.06.2008

Účastníci: Helena M. , Zuzka K., Filip D., Veronika B., Markéta V., Irena P., Kristýna D., 3 psovodi KJ SDH Pce

Zkoušky pořádané ZKO Svítkov připadly na první tropický den v roce a úmorné vedro dalo zabrat nejen nám, psovodům, ale obzvláště našim čtyřnohým kamarádům.

Začalo se sutinovým vyhledáním v bývalé čističce odpadních vod, poté plošným vyhledáním v přilehlém lesíku. Na obou variantách prokázali naši psi dobrou připravenost a všichni se probojovali do druhého oddílu zkoušek a to poslušnosti.

Někomu se na poslušnosti dařilo lépe, někomu hůře, přesto však výsledek 10 : 1 v neprospěch rozhodčího, Jaroslava Sedláka, svědčí o mnohém.

Ráda bych touto cestou poděkovala celému organizačnímu týmu ZKO Svítkov, který dokázal zajistit plynulost, perfektní připravenost a v neposlední řadě i příjemnou atmosféru v průběhu celých zkoušek. Děkuji.

Zuzka

Datum: 14.06.2008

Účastníci: Klára, Hanka, Petra, Robert, Gábina, Helena a naši psíci

V Trpišově odkuď pochází naše výcvikářka Klára se konaly slavnosti ke 100.výročí založení SDH Trpišov, závody dobrovolných hasičů a ukázky hasičské techniky. Pro zpestření programu jsme byli požádáni i o ukázku výviku našich chlupáčů.

Sraz jsme měli na místním náměstíčku o půl třetí. Kde jsme se skoro všichni postupně sešli a domluvili, co místním a přespolním ukážeme. Poté jsme vyrazili na místo konání,kde se k nám ještě připojila Gábina s přítelem na čtyřkolkách,které jsme využili i při předváděčce jako úkryty. Jelikož měli hasiči ještě dostatek vody,tak jsme si zatím odběhli do přilehlého lesíka s psíkama zaštěkat.

Když jsme přišli na řadu,tak jsme připravili překážky,které holky dopravily a šli jsme s psíkama na plac. Diváků bylo spousty. Klára, která se ujala mikrofonu, dovedla na plac Pepíka jako loutku a předvedla s ním nějaké opičky,protože jak říkala, místní děti se na Pepíčka moc těšily.Pak jsme ukázali něco z poslušnosti,překonání překážek,vyhledání a něco z cviků "pro legraci".

Myslím si,že se nám to vyvedlo,i když je pravda,že někteří psíci nějaké cviky provedli po svém a to se u diváků sešlo s velkým úspěchem.

Helena M.

Datum: 01.06.2008

Účastníci: členové, čekatelé a příznivci ZBK PK

Trénink v organizaci a zajištění Roberta Zobače.

Sraz byl na parkovišti u areálu bývalého Hotelu Seč,kde jsme se rozdělili na dvě party. Prostoru k prohledání bylo více než dost, pro psy bylo určitě velmi zajímavé např. prohledávání bývalé udírny, kde po vstupu i chabý lidský nos ucítil dost pronikavý pach uzeného masa. A v tom pak musel nos psí odlišit pach nošeného svršku od pachu schované osoby. Trénink to byl velmi podnětný a výživný myslím pro všechny zúčastněné.

Za umožnění vstupu a tréninku patří velký dík panu Bohuslavu Šulcovi ze stanice HZS Seč.

Klára

Datum: 30. 05. 2008

Účastníci: Hanka Loužilová s Nelly

Dne 30. 5. 2008 ve 20.29 hod. mě kontaktovalo operační a informační středisko HZS Pardubického kraje s žádostí o nasazení psa za účelem prověření sutin rodinného domu.

Výjezd na místo zásahu byl asi v 21.00 hod., přeprava na místo zásahu byla provedena vozidlem HZS Pardubického kraje. S celým prostorem sutin mě na místě obeznámil velitel zásahu a vysvětlil mi stav po výbuchu. Zasahující hasiči nasvětlili sutinu alespoň z jedné strany, z druhé strany nasvětlení nebylo možné.

Prostor byl prověřen s negativním výsledkem. S výsledkem nasazení kynologického týmu byl seznámen velitel zásahu. V prostoru sutin byl vyloučen výskyt živé osoby. Celá akce byla ukončena v cca 22.40 hod.

Hanka

Datum: 08.05.2008

Účastníci: bylo nás hodně :-)

Druhý květnový svátek (8.5.) byl věnován tréninku v Hradci Králové a Předměřicích nad Labem. Iniciátorem a hlavním organizátorem byl Robert Novák.

Postupně jsme se sjeli na parkovišti u Hypernovy (což bylo - jak se později ukázalo - velmi prozíravé místo srazu) na okraji Hradce Králového. Trénink probíhal formou zkoušky, tzn., že do terénu jsme nastupovali jednotlivě po skončení práce předchozího psovoda. První terén byla sutina oproti jiným tréninkům poněkud netypická - jednalo se o hromady stavebního materiálu - cihly, kameny, bloky zdiva, kusy betonu s trčícími železnými pruty i části betonových panelů a bloků, z nichž některé se pod námi i psy pohupovaly a budily dojem nestability. Pro některé pejsky bylo velmi nepříjemné se po tomto nerovném a pohyblivém podkladu pohybovat a navíc ještě hledat skryté figuranty. K tomu všemu s přibývajícím časem narůstala i teplota ovzduší. Zkušenost to ale byla cenná a potřebná.

Ti, kteří skončili svoji práci, se potom postupně přesouvali do druhého terénu - plochy poblíž Předměřic nad Labem. I zde nám Robert připravil lahůdku, s jakou se nesetkáme každý den. Pohřešované osoby se nacházely na ostrůvku, na který jsme si cestu museli najít - z jedné strany Labe, z druhé bažinaté různě široké bažinaté rameno této sympatické říčky. V nejužším místě se pomocí padlých kmenů, občasného vstupu do vody a hlavně s dostatečnou dávkou odvahy a vlastní šikovnosti dalo na ostrov dostat. Přechod z břehu na ostrov byl většinou komplikovanější pro psovody než pro samotné psy. Po prohledání terénu a nalezení osob jsme se stejným místem přesunuli z ostrova nazpátek na pevný břeh.

Robertovi patří dík za dobrý nápad a zorganizování, figurantům za trpělivost a ochotu v tom teple figurovat. Bylo to fakt jak na zkouškách, včetně čekání i nervozity (zvláště když se z plochy vrátil první zabahněnec).

Jirka

PS: a chcete vědět, jak že to bylo s tou prozíravostí při výběru místa srazu? To je jednoduché - v Hypernově se daly doplnit chybějící poživatiny a hlavně tekutiny, což v nastalém vedru bylo velkým plusem

Jirka Večeřa

Datum: 23. - 24. 05. 2008

Účastníci: Hanka L.

Tak se nám podařilo splnit pomalu nesplnitelné. Máme s Nellie atest MV HZS ČR.

Původně měly být atesty pořádany v Ostravě. Nakonec mě přišla pozvánka na atestační zkoušky S-sutinové do Třešti u Jihlavy, které proběhly dne 23.-24. května 2008. Prezentace všech účastníku byla v 8.00h. ráno u stanice HZS v Třešti. Po nezbytných organizačních pokynech se losovalo. Já si vytáhla dvojku. V tu dobu jsem si říkala, že budu věřit Nelle a to se mi opravdu vyplatilo.

V prvním úseku, který probíhal ve dne byly pohřešované 4 osoby. Měli jsme na to 40 min., Nella našla před limitem 4 nálezy , tak jsem to ukončila dříve. Ovšem v tuto chvíli ještě není vyhráno, protože výsledek těch nálezů, zda jsou to opravdu pohřešované osoby a né teplé úkryty, se dozvídáme až po ukončení všech účastníků. Když bylo vyhlášení a dozvěděla jsem se, že máme první část splněnu, oddychla jsem si.

Pak se čekálo na tmu, druhý prostor se prohledává v noci. A byli zase 4 pohřešovaní, Nella označila 3, a po mé úvaze jsem opět práci ukončila před limitem a nakonec my bylo oznámeno, že skutečně pohřešováni jsou pouze 3 osoby. Zadařilo se a splnili jsme i druhou část atestů.

Radost byla velká a ještě v noci jsme „frčeli“domů. Musím říci, že po stránce organizační, jsem velice spokojena. Zázemí pro psovody bylo velmi dobře zajištěno HZS a vše proběhlo bez problémů.

P.S. 5.7.2008 Ráda bych touto cestou poděkovala za velmi milé překvapení od Roberta Nováka. Ve středu 2.7. na schůzi výboru mě Robert Novák předal velkou kytici krásných květů. Sám za sebe mi chtěl poděkovat za splnění atestačních zkoušek, ale to nebylo všechno. Nellince nechal připravit pěkně propečený (psovský) biftek, který byl při předání ještě teplý. Moc si toho vážím a ještě jednou děkuji za jeho upřímnou gratulaci.

Hanka L.

Datum: 05. - 06. 05. 2008

Účastníci: Klára, Hanka

V pondělí v 7 30 hod ráno si nás vyžádalo OŘ PČR Havlíčkův Brod na pomoc při pátrání po 9-ti letém chlapci. Naším úkolem bylo po oba dva dny propátrat vodní plochy ve městě, jeho blízkém okolí a také asi 4 km řeky. Do pátrání se zapojilo ještě 5 dalších psovodů ze SZBK ČR a KZJ ČR. Pátrání bylo po celou dobu naší přítomnosti vedeno profesionálně a bez zádrhelů, ale bohužel nepřineslo výsledek. My jsme se domů vracely pozdě v noci dost unavené, ale bohatší o spoustu zkušeností.

P.S.Tělo chlapce bylo nalezeno na základě výpovědi zadrženého muže o 4 týdny později v porostu křovin cca 0,5km za Havl.Brodem. Toto místo jsme k prohledání přiděleno neměli.

Klára

Datum: 05. 05. 2008

Účastníci: Petra, Robert Z., Lucka, Veronika, Helena

Ráno v 8.00 h mě zavolala Klára, že byla s Hankou zavolána na pomoc při hledání ztraceného 9-ti letého chlapce z Havl. Brodu. Oznámila mi, že dnešní předváděčka bude na nás..

Trošku mě to vylekalo, protože ve 4 lidech(začátečnících) něco předvést je dost obtížné. V poslední chvíli jsme sehnali ještě Helču, která někomu odložila svého syna a přijela.

Sraz jsme si dali ve 12.00 h u hasičárny. Naši 5-ti člennou skupinku v červeném nešlo přehlédnout. Hned po příchodu nás vřele přivítali. Objevilo se tam i pár známých tváří, např.psovodi Městské policie z Lázní Bohdaneč, nebo pan Štěpánek z VSP Spojil. Neváhala jsem a poprosila pana Štěpánka jestli by nás okomentoval. Souhlasil a mě spadl velký kámen ze srdce. Nevím, jak bych zvládala mluvit do mikrofonu, velet a ještě u toho cvičit.. Pan Štěpánek nás zná velmi dobře a vše zvládl na jedničku! Tímto mu ještě jednou moc děkuji.

Po ukázce poslušnosti jsme měli možnost vyzkoušet si slanění s pejskem. Tentokrát to zkusila jenom Lucka, jinak se naši chlupáči slaňovali s hasiči. Což je pro ně taky velká zkušenost, být v tak stresující situaci bez svého páníčka. Všichni to zvládli bez náznaku strachu, či neochoty. Billy, Coudy měli dnes premiéru a dokonce i malá 10 měsíční Adeen se povozila.

Z ukázky jsme měli moc hezký pocit, protože děti se celou dobu hezky soustředěně koukaly, nerušily a na závěr nás odměnily velkým potleskem.

Po skončení programu jsme poprosili hasiče, jestli by nás ještě nepovozili na jejich 30 metrové vysouvací plošině, resp. žebříku. Ochotně souhlasili a my jsme o další zážitek bohatší. :))

Byli to moc příjemné 2 hodiny, děkuji všem za vzornou reprezentaci brigády, hasičům Pardubického kraje za pozvání, Hance a Kláře za projevenou důvěru!!

Petra

Datum: 30. 04. 2008

Účastníci: Hanka L., Robert Z., Lucka, Helena, Petra, Veronika

Naše první letošní "Předváděčka" se konala pro sportovní klub Jesničánky v areálu mateřské školky.

Spolu s námi si zacvičili členové ZKO Nemošice, kteří předvedli cviky ze sportovní kynologie. Ukázka byla velice krátká, stihli jsme předvést jen pár "kousků". Dětem se tradičně nevíc líbilo vyštěkání pod plachtou..

Petra

Datum: 12. 04. 2008

Účastníci: Hanka, Iva, HB sekce, Petra, Veronika, Robert Z., Lenka, Honza, Kléťa, Kristýna,..

Hanka objevila a vyjednala přístup do nového objektu. Je to bývalá cihelna v Rosicích u Chrasti. Náročností je velmi podobná již zbourané cihelně v Ostřešanech.

Musím uznat, že je to moc pěkné místo na trénink. Já osobně jsem nadšená! Téměř žádné výkaly, stříkačky, barvy.. střepy jen sem-tam a většinou tzv. "čistý bordel" (stavební materiál) :)

Moc hezky jsme si zacvičili, řádili jsme tam celé dopoledne. Už se těším na další trénink a věřím, že i ostatní.

Petra

Datum: 16. 02. 2008

Účastníci: docela dost "našich" a pár návštěvníků

V sobotu 16.2.08 jsme se sešli u nás na Vysočině v pravém záchranářském počasí (chumelilo, že za chvíli byly skoro závěje), ale pak se umoudřilo a už jenom mrzlo a svítilo sluníčko.

Pro účastníky byly připravené zajímavé disciplíny ve speciálních pracích v terénu (např. vyhledání svačícího figuranta) a snad ještě zajímavější disciplíny v poslušnosti: přivolání na čas, slalomová chůze u nohy, odložení psa a současně s ním i psovoda a aport netradičního předmětu ( obrovský plyšový lyšák s brýlemi zn. Českomoravská stavební spořitelna = hlavní cena závodu).

Závěrečnou tajnou disciplínu už si užívali jen psovodi bez čtyřnohých kamarádů. Byly nám odebrány mobily, klíče, občanky a jiné cenné předměty a pak už záleželo jen na nás, jestli si je najdeme a odvezeme zpátky domů. Skóre bylo, bohužel pro nás děsivé, rozhodčí vyhrála 15:1. Ale i tak poděkování patří oběma vlídným rozhodčím Lucce Zavoralové a Jirkovi Věčeřovi. BYLO TO SUPER!!! Zablbli jsme si, zasmáli jsme se a "o tom to je".

Těšíme se někdy příště....

Dana

Datum: 09. - 13. 01. 2008

Účastníci: Klára

Po dohodě s vedoucí ZBK Plzeňského kraje jsem se vydala na zkušenou na lavinové soustředění jejich a ZBK Karlovarského kraje . Ještě asi 30 km před cílem jsem nevěřila, že bude nějaký sníh, ale po příjezdu na místo najednou bylo asi 40 cm sice mokrého, ale přece jen sněhu. Pro Simona to bylo něco úžasného, lítal, skákal a válel se v něm tak, že jsem vůbec nelitovala dlouhé cesty sem..

Středu, čtvrtek a pátek jsme věnovali tréninku , v sobotu a neděli byly v plánu zkoušky. Trénink byl organizovaný na jedničku, dokonce jsme měli možnost zajezdit si i se psy na skútrech Horské služby. Národní už podle nového ZŘ a mezinárodní dle RH - LA.

V sobotu jsme začali prvním speciálem, pokračovalo se poslušností a poté přišel na řadu druhý speciál. Původně jednoduchá ZLP 1 se stala mnohem záludnější neurčitým počtem osob a rozmístěním předmětů v obou speciálech. Podařilo se nám najít všechny osoby a 1 předmět a spolu s 85 body na poslušnosti jsem složili zkoušku ZLP 1. V neděli jsme nastoupili i na RH - LA - zkoušku, kterou jsem skládala vůbec poprvé. Začalo se trošku netradičně disciplínami dovednosti, pokračovalo se vyhledáním jedné osoby a na závěr potom poslušnost. I tuto zkoušku se nám podařilo složit, dokonce na známku VD.

Byly to příjemně strávené dny v bezvadné partě lidí. Také posuzování pana rozhodčího V. Babičky se mi velmi líbilo, bylo bez zbytečného trápení , přísné, ale spravedlivé. Moc díky všem zúčastněným za možnost strávit několik dní v tak super společnosti. Vrátila jsem se domů s mnoha zkušenosti a super pocitem z užitečně a úspěšně prožité dovolené. Fotografie můžete najít na webovách stránkách Karlovarské brigády.

Klára